Integrovaná psychoterapie (Knobloch)
vznikla po roce 1950:
- 1. Jako výsledek kritického zhodnocení tehdy existujících směrů v psychoterapii, včetně psychoanalýzy a behaviorálních psychoterapií
- 2. koordinací individuální, rodinné i skupinové psychoterapie a terapeutické komunity
- 3. koordinací verbálních a neverbálních metod (psychodrama a originální techniky skupinového schématu, psychogymnastiky a řízené abreakce)
- 4. teoretická integrace je založena na rozšířené teorii malých společenských skupin, umožněné odstraněním tradiční pseudodichotomie intrapsychických a interpersonálních jevů, s přihlédnutím k evoluční psychologii.
Náplň kurzu: sebezkušenostní výcvik v terapeutické komunitě, práce se skupinovým schématem a životními křivkami. Použití psychodramatu, muzikoterapie, psychogymnastiky, psychopantomimy.
K charakteristice IP:
Jedním z ústředních konceptů systému integrované psychoterapie, jak jej manželé Knoblochovi vyvinuli, je koncept jedincova skupinového schématu. Skupinové schéma je soubor toho, co jedinec věří o sobě, o druhých, o celém světě, a o svém postavení ve vztahu k ostatním lidem a ke světu. Tento soubor v podstatě řídí jedincovu interpretaci sebe i ostatních, a rozhodujícím způsobem ovlivňuje jeho myšlení, chování a citové prožitky.
Jedincovo skupinové schéma se vyvinulo v časném dětství jako nejlepší či, za daných podmínek, jediná možná reakce ve významných vztazích (např. k rodičům a sourozencům) a k prostředí.
Později, když člověk takového schématu nevědomky užívá v jiných vztazích a prostředích, bezděčně tím tyto vztahy a prostředí formuje „k obrazu svému" a je překvapen, jak ho osud stíhá stále víceméně stejnými ranami. Vůbec si není vědom, že to bylo jeho vlastní schéma, které tu zapůsobilo jako „sebenaplňující se věštba," a že je to jeho vlastní chování, myšlení a cítění, kterými sám sebe podrývá.
Systém integrované psychoterapie je zaměřen na strukturu jedincovy osobnosti, není ovšem nutné, ba ani žádoucí, změnit jedincovy osobnostní rysy v jejich opak. Umění je ovlivnit jedincovo skupinové schéma tak, aby jeho osobnostní rysy pracovaly pro něj a ne, nevědomky a vytrvale, proti němu. Terapeutická komunita je prostředím, kde lidé mohou nejen svá skupinová schémata pochopit, ale mohou zde také experimentovat s novými a více uspokojujícími vztahy.
Literatura:
Knobloch, F./Knoblochová, J.: Integrovaná psychoterapie v akci, Grada 1999
Růžička, J. (ed.): Komunitní a skupinová psychoterapie v české perspektivě, Triton 2011
Vybíral, Z./Roubal, J. (eds.): Současná psychoterapie, Portál 2010